Olympus, Nikon nebo ...

Pokud chcete číst dál, musím vás upozornit, že mé postřehy a názory budou jistě velmi subjektivní.

Na testování a srovnávání jsem měl 2x jeden měsíc. To není moc, ale ani úplně málo.

Pokud se těšíte na lítý souboj, tak vás asi zklamu.

Ale to až spíše na závěr

Jak to celé vlastně vzniklo, že jsem začal testovat Olympus

Důvod byl prostý. Kdo mě zná, tak ví, že mám poměrně slušný seznam zdravotních problémů. Až moc na jeden život :D

A co mě trápí, kromě jiného, je to, že neujdu moc velké vzdálenosti. K tomu se přidává fakt, že mi vadí velké zátěže na zádech.

Odtud je už jen krůček k zamyšlení, jak to při focení vyřešit.

Co mám a často nosím ve fotobatohu aktuálně?

Nikon D750 , Nikon 200-500 mm f5.6, Nikon 70-200 f4, Tamron 24-70 2.8 G2, Tamron 15-30 G2, Sigma ART 24mm f1.4, nějaké ty filtry, nabíječka, baterie 3x, stativ Manfrotto. Na fotoexpedice pak tahám i notebook. Naštěstí jen po cestě na a z letiště. Když mi to nedávno zvážili na letišti, byl jsem na 11,5 kg . A to fakt nechceš.

Co jsem si půjčil od Olympusu?

Tělo Olympus E-M1 Mark III, M.ZUIKO DIGITAL 12-100 mm, M.ZUIKO DIGITAL 40-150mm f 2.8 PRO, M.ZUIKO DIGITAL 7-14 mm PRO (na poslední test na Madeiře jej nahradil PANASONIC 8-18 mm f/2,8-4 ASPH LEICA), M.ZUIKO DIGITAL ED 300 mm a v neposlední řadě i telekonvertory TC 1.4 i 2.


Kde všude jsem Olympus zkoušel a srovnával s Nikonem?

Těch míst a situací bylo hned několik.

První příležitost byla při focení vlh pestrých na Slovensku.

Na vlhy jsem sebou měl Nikon D750 a k tomu Nikon 200-500mm s tc 1.4 a od Olympusu 300 mm s TC2.

Jedno má ohnisko max. 700 mm a Olympus po přepočtu 1200 mm.

Takže srovnávat jde těžko, ale přeci jen to jde.

Ve foto-stanu jsem měl obojí. Ale Nikon po první půlhodině zůstal opuštěn, a tak tomu bylo po celé tři dny.

Ten důvod nebyl jen ohnisko. To sice hrálo velkou roli, ale nejen to.

Dalším důvodem, kromě ohniska, byla váha. Když máte tři hodiny držet v pohotovosti Nikon D750 s objektivem 200-500 mm, tak se to fakt pronese a ruka po hodině bolí.

Třetí důvod byl ještě důležitější. Je jím funkce ProCapture – předsnímání – vyfotí až 35 snímků před domáčknutím spouště.

Fotoaparát totiž začne po namáčknutí spouště natáčet krátkou filmovou smyčku, kterou ve své paměti neustále přepisuje. Jakmile fotograf stiskne spoušť, Olympus sáhne do paměti a uloží na kartu řadu snímků, které vznikly několik okamžiků před stiskem spouště a po dobu, kdy spoušť držíte. Tím se krásně fotily vlhy, když vylétávaly z hnízda. Ten okamžik normálně propásnete. Ale s touto funkcí vám nic neuteče.

Ještě jsem si na Slovensku večer poprvé vyzkoušel zajímavou funkci na "Startrails". Časosběrné snímání v režimu Live Composite, které umí sbírat světelné zdroje, aniž by docházelo ve zbytku snímku k přepalům. Je super na focení pohybů hvězd, malování světlem či focení blesků.

Když pominu focení v Praze, různých ptáků na zahradě, tak další "ostrý" test dostal Olympus nedávno.

Tím testem byly dvě foto-expedice. Kostarika a Madeira


Co jsem zjistil na Kostarice a Madeiře

Musím začít tím, že jsem sebou na foto-expedici samozřejmě netahal obě kompletní sestavy.

Takže v první řadě nepůjde o přímé srovnání, ale spíše o "pocitové" srovnání. I když po letech strávených s Nikonem asi úplně subjektivní nebude.

To, co jsem uvítal na Slovensku při focení vlh se samozřejmě osvědčilo i při focení dalších zvířat na Kostarice.

Bylo nás tam více s různou technikou od Nikonu a Canonu přes Olympus, až k mobilům ;)

Musím ale říct, že při focení zvířat a zejména kolibříků v terénu, byl Olympus na špici pelotonu.

Důvodem nebyla ani tak funkce ProCapture, ale hlavně kvůli váze, stabilizaci a rychlosti. Ve spojení s hodně dlouhým ohniskem prostě vyhrával. Samozřejmě se nedá srovnávat APS-C Nikon, který měl kamarád na poměrně pomalém dlouhém skle, ani s Nikonem 200-500 mm bez TC na D810, natož s Canonem APS-C s objektivem 70-200 ještě staršího data výroby. S tím to srovnávat nejen nejde, ale také nechci.

Spíše chci říci, že pokud bych fotil jen zvířata a konkrétně ptáky, tak bych asi neváhal a byl dávno u Olympusu.

Druhou disciplínou, kterou jsem chtěl na Kostarice vyzkoušet, a která je asi mým hlavním zájmem, bylo fotografování krajinářské.

Chtěl jsem Olympus potrápit na vodopádech, na svítáních u moře, s použitím ND filtrů atd., atd.

Bohužel, dobré podmínky jsme u moře měli jen jednou a stejně tak i u vodopádů. Jinak se svítání nedařila a na krajinky to také nebylo ideální. Chtěl jsem protisvětlo a dramatické kontrastní podmínky, a to se nekonalo.

Navíc jsem si u toho jediného svítání nechtěně přehodil rozlišení do toho nejhoršího JPG formátu a bylo po zkoušení. Zjistil jsem to až na ubytovně. Strašně jsem se totiž divil, že mám po vytažení stínů extrémní bordel v podobě komprimace. No, bodejť by ne. I mistr tesař se utne.

Na druhou stranu se mi podařilo otestovat Olympus v podmínkách, které jsem si také přál. Tři dny fotit vlhy za jasného nebe umí skoro každý. Ale nafotit kolibříky v mlze téměř bez dobrého světla, natož žáby v noci za svitu baterek a čelovek, to je teprve výzva pro vysoké ISO a rychlé časy u kolibříků.


Často jsem totiž slýchal, že Olympus má díky malému čipu problémy s vysokým ISO.

Což se mi tedy stoprocentně nepotvrdilo. Kvůli počasí, chybějícímu světlu a rychlým časům, jsem kolibříky často fotil na ISO 2000-2500 a chvílemi i více. Stejně tak u žab. Tam jsem se dostal i na ISO 6400.

Při tak vysokých ISO je šum opravdu velký. Když to srovnám s Nikonem D750, tak opravdu vyšší. Tady FF od Nikonu jistě vyhrává.

Ale...

Našel jsem si na to skvělou zbraň. Tou je software na odšumění a doostření Topaz Labs.

Musím přiznat, že jsem to okoukal u nejmenovaného fotografa Petra Bambouska, který SW od této firmy propaguje.

Musím říct, že jsem "čuměl, jak tele na nová vrata" ;) Nejen že fotku skvěle odšumíte, ale zároveň ji i v jednom nástroji doostříte, a to v pluginu Topaz DeNoise AI. Ani už nebudete potřebovat další plugin na doostření Topaz Sharpen AI.

Po těchto "testech" jsem ale chtěl Olympus podrobit opravdu těžkým krajinářským podmínkám.

Tady jsem ale narazil na problém. Olympus prozatím nemá opravdu širokoúhlý objektiv, na který by šly dávat filtry. Ať již ND či polarizační. To mi vadilo a chybělo nejvíc. Takže jsem to nakonec vyřešil zapůjčením objektivu PANASONIC 8-18 mm f/2,8-4 ASPH LEICA, který mi na testy zapůjčila firma Foto Škoda ze svého testovacího centra. Na tento širokáč jdou bez problémů našroubovat filtry. A když jsem uviděl toho malého prcka poprvé a dal si ho vedle Tamronu 15-30, tak jsem si říkal, to jsem na tebe zvědav. Rozdíl v objemu a váze byl obrovský. To musí být na kvalitě znát ;)

Když odskočím od srovnání Olympusu a Nikonu a srovnám si výstup a parametry Tamronu a Panasonicu, pak rozdíl ve váze a objemu je fakt obrovský a rozdíl v kresbě je podle mě na hranici rozpoznatelnosti. U Tamronu často bojuji se zelenými odlesky v přímém protisvětle. To se mi tady nestalo. Ale fakt nejsem "testovací" typ. Pro mě je důležitá ostrost, kresba až do okrajů a odlesky. A tam jsem byl u Panasonicu velmi spokojen.



Testování na fotoexpedici na Madeiře

Tady mělo dojít a také došlo na lámání chleba, zda to Olympus zvládne a mohu o něm do budoucna uvažovat, anebo ne.

Jaké jsou moje dojmy z Olympusu při focení krajin?

První byly velmi smíšené.

Proč? Protože Nikon prostě má větší dynamický rozsah. Za tím si stojím. A tím pádem vám umí odpustit i nějakou tu podexpozici. Pro laiky – když to nafotíte blbě, malinko tmavší, než by bylo třeba. Mě si totiž tak Nikon "vychoval", že můžu malinko podexponovávat, abych to náhodou neměl přepálené. Vždyť to pak v klidu ze stínů post procesem vytáhnu. A tak to taky je.

Na to ale u Olympusu prostě zapomeňte. Ten neodpouští. Prostě ze stínů vytáhnete leda prd ;) Tak úplné prd ne, ale prostě artefakty a šum, co tam vylezou nejsou hezké. Olympus vás naučí exponovat přesně na hranu přepalu. Ale na této hraně toho snese dost. Já prostě nemám rád přepaly u krajinek. Žádné.

A jak na to s Olympusem?

Možností jsem našel víc. Tím prvním je prostě exponovat správně.

Ale to občas nestačí. Protože východy a západy slunce jsou tak kontrastní, že to prostě nedáte na jednu fotku. A já jsem býval "jednocvakový" fotograf. Takže jsem začal zkoušet na Olympusu všechna ta jeho HDR. A že těch možností tam je.

Můžete mít výstupy rovnou složené do jedné fotky hned v několika různých režimech nebo si udělat klasicky několik expozic posunutých o různá EV. Zkusil jsem vše. Někdy byl dobrý výsledek i na rovnou složené HDR s malým doladěním v post procesu a někdy to chtělo prostě složit až následně v Adobe LR.

Takže můj závěr je, že pokud chcete fotit takto kontrastní scény, jakými východy a západy jsou, pak používejte HDR. Zapomeňte na jednocvaky. Ze stínů nic kloudného nevytáhnete. Ono to koneckonců je lepší i u Nikonu. Jen to není vždy tak nutné.

Ale výsledky z HDR jsou naprosto super. Pokud jste začátečník, používejte HDR s vysokým kontrastem anebo možnost s nižším kontrastem. Uvidíte, že výsledkem bude přirozené nepřehnané HDR.

Používal jsem i polarizační filtry a ND filtry od firmy VF Foto. To je téma na samostatný článek, takže až příště. Jen abyste věděli, jak vznikaly fotografie, které k článku přiložím.

Velmi zajímavou funkcí je u Olympusu tzv. High Res Shot.

Tato funkce spočívá ve využití stabilizačního systému a "posunu" snímače. Tím dojde ke zvýšení rozlišení fotografie. Výsledkem je nejen fotografie s vysokým rozlišením až 50 Mpx resp. 80 Mpx, a tím pádem výrazně větší množství zaznamenaných detailů. Ale i k věrnějšímu podání barev a nižší úrovni šumu. Existují dva módy. Z ruky a ze stativu. Doporučuji vyzkoušet oba.

Chtěl bych ještě zkusit focení polární záře s režimem "ostření na hvězdy".

To mi ale díky covidu nebylo dopřáno.

Co se týká dalších objektivů, nestudoval jsem je podrobněji. Spíše jen co do míry využitelnosti a "praktičnosti". Na cesty je skvělý univerzál v rozsahu 12-100 mm f4, což je přepočteno na FF 24-200 mm. Podle mě velmi dobrý univerzál, s velmi dobrou kresbou. A pokud se vám nechce tahat s více objektivy, třeba pevnými, které jsou vždy lepší, tak prostě tohle je za mě dobrá volba pro cestovatele a "pro začátek".

Pokud nechcete hned dávat peníze do pevného 300 mm objektivu, který je podle mě skvělý na focení zvířat, pořiďte si objektiv 40-150 mm f 2.8 PRO a k němu TC2. Na zvířata jsou oba výborné.

Už dávno jsem na Nikonu zjistil, že nejčastěji používám jen širokáč a dlouhé sklo. Záklaďák často leží v batohu nevyužit. Pokud moje zdravotní problémy neustoupí, dokážu si představit, že budu nosit jen dva objektivy. U Olympusu dokonce jen ten 12-100 mm.



Závěr

Co říci na závěr...?

Kdybych neřešil váhu, pak bych asi ani nezvažoval, že přejdu na jinou značku. Váha byla prvním impulsem k hledání. Donutila mě řešit a hledat i u jiných značek. Zkoušel jsem i Fuji a Sony. U Fuji mně nevyhovovalo ovládání a funkce a u Sony váha. To bych byl, kde jsem byl předtím.

Kdybych fotil pouze zvířata, pak bych přešel hned.

Netestoval jsem Olympus na reportáže, které nefotím. Tam bych asi váhal kvůli dynamickému rozsahu. Ale to není má parketa.

A když to vše sečtu?

Musím hlavně zvážit, za kolik by šel Nikon a vše kolem něj do světa a na kolik mě vyjde přezbrojení. ;)

Nicméně jsem vlastně už rozhodnut přeběhnout na jiný systém, a to Olympus.

Kdybych měl říci, zda je lepší Nikon nebo Olympus, pak vám to prostě neřeknu.

Důvod je prostý. Každý systém má svá pro i svá proti.

Snad vám článek pomohl a pokud ne a chcete se ještě na něco zeptat, napište mi nebo zavolejte. Rád vám pomohu.

Jarda





Vybrané příspěvky
Nejnovější příspěvky
Archiv
Vyhledávání
Podpořte nás
  • Facebook Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon
Jaroslav Hora | Horoviny.cz | Horus EYE s.r.o. | hora@horuseye.cz | +420 776 20 99 70 | Krouzova 3051/28, 14300 Praha 4

© 2003-2017 by Jaroslav Hora & HorusEYE.cz